Obec Horní Suchá je hornická obec s doly František (uzavřený) a 9. květen, zmiňována už od roku 1268. Leží asi 15 km východně od Ostravy, na západě hraničí s Havířovem. Obcí protéká říčka Sušanka.
Významnými osobnostmi narozenými v obci jsou herci Marie Glázrová a Bronislav Poloczek, olympionický vítěz ve vzpírání Oto Zoremba.
Správní území obce má výměru 980 ha. Obec má 4430 obyvatel.
Dosažitelnost
- Silnice: obcí prochází státní silnice II/474 a 475
- Autobusová doprava : z Karviné a Havířova - MHD Havířov linka č.13., ČSAD Havířov a.s., ČSAD Karviná a.s.
- Železniční doprava : trať č. 321 Ostrava-Svinov - Český Těšín.
Historie obce
Horní Suchá patří k Těšínskému Slezsku, jehož celá oblast se stala součástí Československa až v r. 1918. Do dnes ji obývá silná polská národnostní menšina.
Do roku 1471 patřili obyvatelé sídlící v katastru nynější Horní Suché pod správu těšínských knížat Piastovců, pak se obec dostávala střídavě do působení polské a německé šlechty. V 1. pol. 18. stol. došlo v Horní Suché k přirozenému rozdělení na části, z nichž každá byla svým způsobem zvláštní a charakteristická, přitom však tvořily nedílný administrativní celek. „Dědina“ – centrální část byla hospodářským i kulturním centrem obce, stál zde zámeček, statek, továrna, škola, nechyběla ani hospoda. Část „Paseky“ dostala svůj název po tamních hojně se vyskytujících včelnících. Severozápadní část „Podlesí“ zmizela z mapy Horní Suché v 60. letech 20. století v důsledku totálních důlních škod. Jihozápadní pahorkatá část „Podolkovice“ patří k nejkrásnějším hornosušským čtvrtím, obdobně jako poněkud více na východ položené „Kouty“, kde v lesních zákoutích bylo kdysi vyráběno dřevěné uhlí.
Z historických pramenů se dozvídáme, že v roce 1770 žilo v Dolní a Horní Suché 1201 obyvatel. Ves vždy patřila k těm obcím, které měly zdrcující většinu venkovské chudiny. Hospodářské a náboženské reformy Josefa II vytvořily příznivé podmínky pro mnohé pozitivní změny v naší obci. Projevily se mezi jinými i populačním růstem.
Ještě výraznější populační růst pozorujeme po r. 1805, kdy se stala severní část obce vlastnictvím rodu Larischů. Prosperita jeho statku a hlavně nového cukrovaru, notabene nejmodernějšího v tehdejším Rakousku - Uheesku, se staly magnetem pro stovky nových osídlenců. Přichází však přelom 19. a 20. století a s ním i výstavba šachet nejen v Horní Suché, ale i v jejím okolí. V roce 1910 začíná provoz cihelny a o rok později začíná těžba uhlí na šachtě František. Po 1. světové válce obec prožívá skutečný rozkvět. Usazují se zde další stovky lidí, nalézající v místním průmyslu a službách výhodné pracovní příležitosti. Kromě mnoha rodinných domků vyrůstají krásné objekty dvou škol,
vznikají dvě sportovní hřiště, staví se fara, je založena Reiffeisenova pokladna, pobočka zemědělské banky. Úspěšně se rozvíjejí služby a obchod – vesměs na soukromé bázi.
Ihned po vzniku samostatného Československa v roce 1918 začaly spory o Těšínsko mezi Polskem a Československem. Spory měly historický podtext a jednalo se spíše o státní příslušnost Těšínského Slezska. Ve skutečnosti se ovšem jednalo o zásoby kvalitního černého uhlí a rozvinutý průmysl této oblasti. V odvetu na polské vojenské akce z října a listopadu 1918 obsadila v lednu 1919 československá armáda Bohumín a Těšín a značnou část území východně od řeky Olše. Vše rozuzlila teprve pařížská mírová konference, která stanovila hranice zhruba podél řeky Olše. Definitivní rozhodnutí o státní hranici podala Rada velvyslanců spojeneckých velmocí Francie, Anglie a USA. Obě strany sporu však hranici považovaly za nespravedlivou. Časem tyto spory utichly (z velké části zásluhou Francie), ale jeho příčiny odstraněny nebyly. Obec byla za druhé světové války osvobozena 3. května 1945, kdy vkročila armáda do obce směrem od Prostřední Suché a Karviné.
V r. 1975 byla obec v rámci integrace připojena k městu Havířovu. Tento stav trval plných 15 let. Pak přišel r. 1990, ve kterém proběhlo referendum, na základě kterého se obec opětovně osamostatnila, navázala na ty nejlepší tradice a znovu se začala dynamicky rozvíjet.
Památky, kultura a sport
Pamětihodnostmi obce Horní Suchá jsou kulturní dům, dílo architekta Krohy, který je národně kulturní památkou. Po nejmodernějším cukrovaru v celém Rakousko – Uhersku zůstaly jen dva mlýnské kameny (1832). Další památkou je socha sv. Jana Nepomuka (1845) a ručně kovaný litinový kříž (1870). Na místě bývalého Larishova zámečku dnes stojí prodejní centrum Emos. Za zmínku stojí i evangelická kaple z roku 1927 s ručně kovaným křížem, která se nachází na zdejším hřbitově a před pár lety prošla kompletní rekonstrukcí. V budově první zděné školy s vyučovacím polským jazykem z roku 1838 dnes sídlí Obecní úřad. V kostele je pamětní deska hraběte Larische.
V místní restauraci Villa strávíte příjemné posezení s přáteli či rodinou.
Ve sportovní hale na ul. Těrlické si můžete aktivně odpočinout. V místní knihovně je možný přístup na internet a využití faxu.